Pro povzbuzení - podobný příběh s lepším koncem

Kojení horší než porod to je přesně to, co mě taky potkalo. Porod byl krátký a skoro bezbolestný, zato to kojení, při tom mi kolikrát tekly slzy.
Začalo to tím, že po kontrolním převážení malý v porodnici nic nevypil. A jsem měla pocit, že normálně pije. Do toho mi 3 den po porodu natekly prsa, ale protože malý nepil, tak mi hrozně zatvrdly. Dostalo se mi doporučení od sestry, že je mám uvolnit ve sprše, pod teplou vodou. Jenže pro mě nezkušenou matku to byla hodně nedostatečná informace - nikdo mi neřekl, že je musím masírovat, jak se to dělá, prostě více konkrétně. Takže se mi to ve sprše nepovedlo. S odsávačkou, kterou mi sestra vrazila poté do ruky, jsem si taky nevěděla rady a navíc vyteklo jenom pár kapek vodnaté tekutiny. Sestra usoudila, že nemám mléko a že musí dát malému UM, protože hodně zhubnul. Tak jsem to obrečela. Nicméně pak se stal zázrak a doktorka z novorozeneckého odd. mi zachránila kojení. Přišla mě zkontrolovat, jak to opravdu je. Zjistila, že mléko mám, ale prsa tvrdá jako kámen. Tak mi prsa znásilnila, jak já říkám. Hrozně mi je promasírovala, to jsem myslela, že umřu. Pak vzala dítě a silou (opravdu velkou) ho přikládala na prsa, já jsem ležela a ona mi ho tlačila ze všech směrů na prsa. A ono to fakt fungovalo!!! Prcek byl ta nejlepší odsávačka. Ale sama bych to nezvládla, neuměla jsem vyvinout ten tlak jako ona. V noci mi pak pomáhala stejně sestra. Protože byl v porodnici nával, tak mě ta stejná doktorka vzala k sobě na nov. oddělení a tam jsem byla ještě další 3 dny, kde jsem se pod dohledem sestřiček plně rozkojila. Dříve než začal malý hezky přibírat tak mě z porodnice nepustili. A nebyla jsem jediná, takových maminek jako já, pokud měly problémy z kojení, bylo na tomto odd. více - bylo nás tam celkem 6 maminek s dětma a 2 sestry, takže se nám mohli 100% věnovat, což na běžném odd. šestinedělí není z kapac. důvodů tak jednoduché. Rodila jsem také v porodnici baby-friendly hospital, takže je to taky hodně o lidech.
Tady by příběh mohl skončit. Měl ale své další drama doma. Přestože jsem kojila, tak prsa pořád hrozně bolela. Nejdříve jsem si myslela, že je to špatnou technikou a že to teda brzo přejde, když už mám techniku dobrou. Ale nic se nemělo, tak jsem si pozvala lakt. poradkyni.
Technika byla OK, ale měla jsem na prsou kvasinkovou infekci, prsa bolela pícháním uvnitř a dvorce a to i mimo kojení. Poradila mi mastičku Pevaryl, která jediná zabírala a po pár dnech jsem se kvasinky zbavila. Ale prsa bolela pořád. Kdyby mi někdo řekl, tak nekoj než se trápit, tak bych to s radostí udělala. Ale manžel mě podporoval abych vydržela a já jsem to taky bobkovi nechtěla udělat, když jsem kojit mohla sice s bolestmi. Malý dobře přibíral a také jsem ho kontrolně vážila po nakojení, byla jsem šťastná, že vypije najednou i 160ml. A pak se stal druhý zázrak - když měl malý 2,5 měsíce tak jsem si uvědomila, že mě kojení už tolik nebolí. A bolelo to míň a míň, teď už si to začínám docela užívat. Teď když už je kojení v pohodě tak používám různé techniky kojení - nejradši kojím vleže nebo v sedě. Na začátku jsem kojila výlučně obložená kojícím polštářem a jen na fotbalistu. Hledala jsem příčiny svých potíží a zjistila jsem, že to bylo způsobeno asi silným stiskem miminka. Mimi má malou bradu a to prý jim dělá potíže vymáčknout mléko (vymačkává bradičkou) a proto asi více tisknul. Teď už povyrostl a prostě kojení lépe zvládá i on. To nejhorší máme za sebou a pokud to bude jenom trochu možné, tak budu kojit co to půjde.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale chci povzbudit maminky, kterým kojení taky moc nejde, že BUDE LÍP. A ty maminky, kterám se kojení nevydařilo, tak se tím netrapte, máte přece krásné zdravé miminko a to je hlavní.