Re: nudím se

No, ja jsem odpovidala Helene, psala trochu neco jineho nez ty, jinak ja to znam, ze v mestskem byte s mrnavym neposednym ditetem je to nekdy ke zblazneni, vysilujici a ubijejici soucasne. Mela jsem to takhle dost podobne se synem. Kdyz uz to bylo na hranici snesitelnosti, koupila jsem takovou tu krosnicku na zada, tam jsem ho dala a chodila jsem s nim do knihovny, po vystavach a casem i na koncerty. Nekdy teda dost zlobil, ale vetsinou ho to bavilo, protoze mel kolem sebe hodne vzrusa. A taky ja se cely zivot hodne stykam s lidma, chodila a jezdila jsem s nim po navstevach a navstevy chodily ke mne. To byl vzdycky spokojeny, protoze mel spoustu dobrovolniku ochotnych ho zabavovat, ja jsem si odpocala a pak mohla zase nastoupit naplno. Pak jsme meli jednu uzasnou vychytavku, mela jsem v te dobe moznost chodit do ND zadarmo do loze. Tam on vzdycky usnul a ja postupne videla vse, co tam davali..to byl sen mladi:).