Josefko,

asi proto, že mám doma něco podobného a to hned 2x (jeden už je prvňák, druhý má 13 měsíců), tak tvůj článek vyvolal na mé tváři mnoho úsměvů. A k těm, co radí plácat, vychovávat a nastavovat mantinely bych ráda poznamenala to, co už bylo zmíněno: kdo nezažil, nepochopí. Některé děti si prostě tak snadno mantinely nastavovat nedají. Když byl náš starší syn,Adam, batole, strašně rád házel kamínky do studny malým otvorem v betonovém poklopu. Věděl, že dostane naplácáno, ale on prostě musel. Časem jsme to vypilovali tak daleko, že Adam šťastně seděl na studni, sypal tam kamínky a když viděl blížící se trestající ruku, nastavoval tu svoji k plácnutí. Ale házet kamínky musel. Až tam jednou hodil klíče, což tatínka aktivovalo nejen k vyčištění studny, ale i k odstranění otvoru a bylo po problému. podotýkám, že jsme Adama neplácali po ručce jen symbolicky, ale dost, a to opakovaně a bylo mu to nepříjemné. On je prostě osobnost :-)