Re: Je to o lidech - to ostatní až potom

Dobrý večer,

já se omlouvám, ale asi opravdu neumím moc dobře vysvětlovat. Tak to zkusím ještě jednou.

Dcera se po odtoku plodové vody zlepšila, dostala do normálu. Vyjádřila jsem přání pokračovat dál ve vaginálním porodu a nikdo nic nenamítal. Miminko mělo během celé 1. doby porodní na hlavičce sondu, já byla připojena na monitor. Během celé 1. doby porodní už komplikace nenastaly. Takže znovu, jsem ráda, že nás neposlali ihned po prvním poplachu na císaře (což by pro ně jistě v tu chvíli bylo nejjednodužší a bezpečnější, než vymýšlet jinou variantu), ale snažili se porodit dceru vaginálně. Předpokládám, že když se dcera po odtoku plodové vody dostala do normálu, nebyl už důvod na císaře (je pravda, že jsme se na to lékařky neptali, přišlo nám to logické). Během 1. doby porodní se kleště nepoužívají.

Ano, je možné, že plod v tísni nebyl. Ale je také možné, že v tísni byl (a jak už jsem uvedla, zkalená plodová voda by na plodovou tíseň poukazovala). Nebo jiné řešení? Pokud byly 2 monitory za sebou špatné (na ambluanci a pak na příjmu), měli výsledky monitoru lékaři ignorovat?

Co se týká vakuumextraktoru a kleští, celkem rozsáhlý článek je na WWW.porodnice.cz úplně dole. Popisují rozdílné použití atd. zároveň popisjí kleště jako velice potřebný nástroj, bezpečný pro matku i dítě. Pokud nemám věřit lékaři, knize ani internetu, tak komu mám věřit?

A co se týče použití vakuumextrakce u nás, v knize Velká kniha o matce a dítěti od Elizabeth Fenwickové, rok vydání 2003, str. 66 Operativní porod se píše, že Vakuumextrakce se u nás nepoužívá. Předpokládám, že je to pravda. Pokud ne a máte jiné informace, tak se velice omlouvám za zavádějící informace, ale ani mě nenapadlo si každou informaci z knihy ověřovat ještě na několika jiných místech. O tom, že je vakuumextrakce nebezpečnější, je názor porodníka, o kterém jsem se zmiňovla minule. Svého lékaře jsem se neptala, jaksi mě to ani nenapadlo. Ale jestli Vás to zajímá, spojím se se svou švagrovou, porodní asistentkou, a získám nějaké informace.

Ano, poloha plodu v děloze se dá určit během 1. doby porodní, ale další komplikace prišly v 2. době porodní. Dcera byla v poloze záhlavím v zadu. Většina plodů se v nějakém stádiu porodu otočí, ale asi dva porody ze sta probíhají v této poloze (informace z literatury). Je otázka, jestli se běžně zjišťuje poloha dítěte během porodu a jestli je vůbec možné tuto polohu odhalit. Možná by se to dalo chápat jako další zbytečné omezování rodičky. Dceřina hlavička v porodních cestách nerotovala. Neověřovala jsem si to, ale chápu to tak, že nemohla postupovat porodními cestami, "zaklesla se" v porodních cestách. Při těchto potížích (které se údajně nedají předem předvídat), je použití kleští správné. Jak ji jinak dostat rychle ven? Zvláště když, podle mého laického názoru, není v prodních cestách možné zjistit, či se dítě dusí nebo ne.

Otázka o co se snažili. Asi o to, abych porodila zdravé dítě s co nejmenší zátěží. Porodní plán jsem měla v hlavě. Chyba? Šlo mi především o vaginální porod bez medikace, samozřejmě s ohledem na zdraví moje a dítěte. Jiná přání jsem neměla. Epidurál mi několikrát nabízeli, pokaždé jsem ho odmítla. Nepeskovali mě za projevy bolesti, dokonce mi opakovali, že jsem statečná, pozvzbuzovali mě. Když jsem se dozvěděla, že jsme teprv asi v polovině, tak jsem po 6ti hodinách požádala o epidurál, který mi okamžitě píchli.

Jestli je to náhoda? Já nevím. Vím jen to, že 2 kamrádky rodily v Motole, 4 známé U Apolináře, švagrová ve Vrchlabí a 1 kamarádka v Podolí. Žádná z nich si nestěžovala. Možná jsem jak ovce a nechám si všechno (včetně kleští) líbit, ale že by i všechny ty ženy kolem mne? Anebo že by se i jim lékaři trefili do zvolené cesty?

Pro případ soudu o dítě, trvale poškozeného kleštěmi? Nedá se říct předem, co by člověk dělal v jakékoliv situaci. Může si myslet, že to bude tak a pak se zachová stejně jinak. Myslím si, že bych to k soudu nedala (stoprocentně to ale říct nemůžu). Připadá mi to, jako by někdo chtěl žalovat lékaře za to, že chemoterapie nezabrala a měli použít jiný způsob léčby. Možná je to hloupé přirovnání, ale jiné mě teď zrovna nenapadlo.

A právní otázky. Já se na věc nekoukám a nechci je hodnotit z etického hlediska, ale zajímá mě to právní hledisko. Nejsem advokát, ale řešení, které jste mi nabídla výše, mě utvrzuje v přesvědčení, že se lékaři musí právně jistit. Dále je tu otázka, jestli jsou lidé ochotni přijímat následky svých rozhodnutí i v okamžiku, kdy se jedná o zdraví či život jejich dítěte. Můžeme si tisíckrát myslet, že to dokážeme, ale co opravdu uděláme, až se daný problém vyskytne, to nemůžeme vědět nikdo. A vina druhých se přijímá daleko snáz, než vlastní.

Přečetla jsem si i jiné Vaše názory a musím říct, že mne velice zaujala myšlenka o vychovávání lékařů společenským postavením. Jsem vděčná, že jsem měla to štěstí a kápla na lékaře, kteří se ke mě chovají a chovali velice korektně, přestože jsem "jen" průměrná, pro ně nezajímavá Češka. Moje "společenské postavení" by mě pravděpodobně odsoudilo k údělu zůstat bez lékaře. Máme výborného praktického lékaře, který se o mě a mého manžela stará skvěle. Gynekolog je taktéž skvělý. A podotýkám, nejsou naši známí. Jiné lékaře, naštěstí, nepotřebujeme.

Simona