Re: Je to o lidech - to ostatní až potom

Za mého rození před devíti lety se jako naprosto nevhodná péče o novorozence v "mé" porodnici považovalo i přebalování častěji než těsně před krmením, které samozřejmě bylo žádoucí zásadně v tříhodinových intervalech. Na moji urgenci erárních plenek (vlastní jsme nesměli mít) mi bylo nakvašeně sděleno, že není divu, že plenky nejsou, když rodičky přebalují pokaždé, jak si miminko ucvrkne (bylo to řečeno jinými slovy, přesné znění si samozřejmě už nepamatuju). Nány, ještě dneska mě to lehce zvedá ze židle, když si uvědomím, kolik zbytečného pláče jsem mohla svému synovi ušetřit, kdybych se řídila intuicí a ne "odbornými radami"! Nevím, kdo na tenhle recept vůbec přišel, nejspíš někdo, kdo sám neměl děti. Přinejmenším můj syn vyměšoval zásadně PO kojení, a doma jsem si pak vysledovávala, že klidně i třikrát čtyřikrát za sebou s odstupem patnácti dvaceti minut. Jasně že musel brečet; když ho dneska znám, jak je citlivý a choulostivý, bodejť by se mu líbilo ležet v proč.raných plenách. - Byla jsem husa hloupá, že jsem si nevybojovala sama lepší podmínky: kojit, kdy já uznám za vhodné, přebalovat, kdy sama posoudím, že je to potřeba, proti vůli celého slavného personálu si v poklidu používat vlastní (papírové) plenky...