zlotřilý úplněk

Měli jsme doma také nespavce, řešili jsme to cestou nejmenšího odporu: spaním v naší posteli, pevně přilepení k rodiči, který byl tu noc dětmi zvolen za polštář. Dospávat se k nám děti chodí stále a přiznám, že když jsou den, dva u babičky,a já si konečně narovnám záda, už mi nějak ta teplounká tělíčka začínají chybět. Idylu kazí jen odporný úplněk, kdy se sice děti ve 3 přesunou k nám, ale už neusnou a chtějí se zabávať. Tak to nemusím. Je ale fakt, že od doby kdy jsme rezignovali celí nevyspalí na pokusy o spaní v postýlce, přestali s dětmi zápasit a smířili se s "vtírkou" výrazně ubylo nočních vztekání i běsů.