Re: Ne bič, ale přirozenost

Tak jo, já se tedy přiznám.
Nejstarší dcera tedy od začátku spala sama a nikdy se to nezvrhlo, protože jsem uměla kojit jen v sedě a u toho se dalo usnout jen na chvilku.
Prostřední dcera zpočátku také spala sama, jenže mě v porodnici naučili kojit v leže, takže jsem po nočním kojení spaly dál spolu. 3 měsíce ji manžel přendaval zpět do postýlky, ale pak začala projevovat výraznou nelibost s vývojem situace a zvítězila. Manžel sice občas pronesl něco o biči, ale v zásadě nic nenamítal a já si to v podstatě užívala s vědomím, že do 18ti (jejích) to trvat nebude. Teď chodí nad ránem a někdy vůbec. Pravda, vyjímečně u nás ještě stráví půl noci, po zlém snu nebo když jí není úplně dobře.
No a s tou nejmladší, jsem si to zavedla rovnou. Manžel sice frflá dál, protože má v posteli občas přebabíno, někdy dokonce i zbaběle prchne, ale nám to tak vyhovuje a jemu to zase tolik nevadí :o))
A úplně na závěr bych dodala, že občasné výčitky, že děti rozmazluju, které se mi snažil manžel vnutit, úplně rozptýlily Velké malé zprávy na Radiožurnálu: Podle posledních výzkumů, děti, které od začátku spí se svými rodiči jsou sebevědomější a zdravější ...no když stačí tak málo, proč ne? .o)))