obrnit se trpělivostí

Ahoj, já jsem se vrátila do práce na 1/2 úvazek když bylo Vojtíškovi 1/2 roku a manžel chodil do práce. Střídaly jsme se o malého. Oba děláme na směny, já pravidelné 12.hodin, manžel nepravidelně dlouhé. Oba jme zaměstnaní u Českých drah, takže povolání zodpovědné, ale krásné. Chce to chlapovi důvěřovat a dát mu prostor, dokud jsme neměly děti tak neznal co to je uklidit, vyprat, vyžehlit,práce v domku a na zahradě byla mojí starostí, on je tu typicky chlapskou, ale toto ho naučilo, je fakt že neuvaří svíčkovou či jiné omáčky, ale tak aby jsme se najedly to vždy jde. Prádlo na vyprání třídí až moc pečlivě a žehlí věci které se žehlit nemusí, uklízí taky dle svých představ, ale já jen trpělivě mlčím a když se mi to nelíbí tak to udělám sama, ale jinak mu nechávám prostor.Kdo dělá směny tak ví jaké to je nespat před a po nočních, a v práci se maximálně soustředit, je to těžké pro nás oba. V červenci se nám narodí 2 dítě a od prosince já jdu na plný úvazek zpět do práce a manžel na 1/2. Opět se budeme střídat o děti. Vojtíšek chodí do školky 3 km do sousední vesnice, takže to bude těžší o to ranní případné přispání s mimčem. To že já se vrátím na plno a manžel na 1/2 navrhl on sám. Chce to jen trpělivost a muži důvěřovat a svou představu o naklizeném domečku a upravené zahrádce opět přesunu o pár let, vždyt´život už je takový. Musím být ráda že je takto ochotný a ne jak před 30 roky kdy žena byla s dětmi doma a chlapovi děti utekly tzv. mezi prsty.