Re: nic se nesmí vyhodit

Souhlasím bezezbytku.
Před pár lety jsme vyklízeli půdu a chlívky - spižírny v domku pratety a nestíhali jsme se divit. Našli jsme mimo jiné: do balíků svázané 30 let staré časopisy, na které nikdo právě těch 30 let nesáhl, natož aby jimi listoval, 30-60 let staré nehezké vzorníčky vyšívání (prateta byla učitelka a mj. vyučovala i ruční práce), staré peřiny plné peří v těžko popsatelném stavu (nikdo je léta nečistil a navíc do nich chodily kočky), kompoty z roku 1981, léky prošlé před 20 lety. Perličkou byly podvazkový pás a podprsenka padesátých let, které patřily tetě mé pratety. Prateta si je nechala, protože "to se může hodit". I kdybychom připustili, že můžeme nosit prádlo po někom..., teta pratety měla cca o 30 kg víc než prateta sama :-)
V obýváku měla teta schovaný popelník s posledními nedopalky cigaret svého zesnulého manžela. Opatrovala je 17 let jako svátost.
Doufám, že mi ve stáří (dožiju-li se jej) taková shánčlivost a lpění na nesmyslných věcech vyhne. Myslím, že krabice s výkresy, diplomy, vysvědčeními, prvními milostnými dopisy, talismany z táborů, deníkem s ustřiženými vlasy a vypadnutými prvními zoubky úplně stačí :-)

Pozn.: Včera jsem v čekárně své pediatričky viděla dvě leporela, u nichž jsem zjihla. Kdysi jsem je měla. Jedno z nich bylo Broučci na pouti - a opravdu se mi vybavila jedna z veršovánek v ní obsažená :)