Škola opravdu není zdaleka všechno

Větné rozbory jsou dle mého názoru pitomost, řada dalších školních znalostí taky. Pro dobré známky v řadě případů nemusíte mít žádné skutečné znalosti, stačí vědět, co po vás examinátor chce. To říkám z pozice bývalého jedničkáře, nejsou to kyselé hrozny:o)). Ovšem je taky pravda, že dokázat toto odhadnout a zařídit se podle toho je také známkou inteligence, a nejen té "papírové".

Optimální by skutečně bylo, jak se to v článku píše, rozvíjet oblasti, ve kterých má dané dítě mimořádné nadání, a v těch ostatních ho dovést alespoň na určitou minimální úroveň. To však je dost náročné, v tom má pan autor také pravdu.

Možná by bylo řešením nepřeceňovat význam školy v životě člověka. Škola by měla být místem, kam se člověk chodí s chutí o něčem přiučit, a nikoli místem, kde se ho bude někdo snažit neustále "nachytat na švestkách". A kromě školy je přece tolik jiných zajímavých oblastí.

A myslím,že je také chyba chápat dětství jako přípravu na dospělost. TO svádí jednak k tomu, bagatelizovat jeho problémy, protože je stejně jen takovým "přechodným obdobím" na kterém vlastně ani tolik nezáleží, jednak k chápání dospělosti jako konečného stavu, kdy už není nutno se něco učit, protože už jsme "hotoví". Obojí je podle mne neodpustitelná chyba. Pak se ohlédneme a zjistíme, že jedno krásné období (záměrně neříkám nejkrásnější, to dětství zhusta nebývá) je za námi a my jsme si ho ani nestačili vychutnat, ani jsme si nevšimli, že je vlastně krásné...