helma jako alibi

Jezdám na kole od svých 5 let, kdy jsem se sama naučila jezdit na dědečkově pánském kole. Jezdila jsem pak ve svém rodném městečku na kole denně, v zimě, v létě, v dešti i s deštníkem, na zamrzlém rybníce, po poli, po loukách, v lese.
Ve městečku jezdili na kole všichni - od 5 do 80, na kole si vozili nákupy, seno, cement, hrábě, kosy, propanbutanové lahve a co vás napadne.
Nikdy jsem nezažila, že by si někdo ublížil jinak, než že si odřel kolemo nebo loket, říkávali jsme tomu silniční lišej. A nikdo nejezdil v helmě.
Chci říci, že než povinné nošení helmy, které považuji za alibismus, by bylo lépe vysvětlit dětem a jejich rodičům, že na dnešní frekventované silnici nemají co pohledávat a zasadit se o stavbu cyklostezek důsledně mimo silnice pro automobily. Pak nebudeme muset mít takové hloupé předpisy, jako ten o helmách. Protože levná a špatně nasazená helmy stejně nic nevyřesí.