To se lehko řekne

náš malej si stěžoval (4r), že mu ve školce říkají blbečku. Tak jsem ho instruovala, aby si nezačínal, ale bránit, že se může a kdesi cosi, cintala jsem si pentli a pak jsem ho, viděla, hajzlíka jednoho, jak se ve frontě na Matějskou přitočil k jednomu většímu, ale zjevně nemocnému chlapečkovi a vyplazuje na něj jazyk, aby to nikdo neviděl. To se ani moc nedivím, že mu tak říkají, když je tak iniciativní.
Považuju za naprosto přirozené, že si miláček svou historku přibarví ve svůj prospěch, tak se snažím se zas tak moc nevzrušovat a důvěřuju paní učitelce. Ona mi říkala, že našeho mladýho nikdo tajně trápit nemůže, protože on strašně ječí, když se mu něco děje, což je pravda.