Také jedna učitelka

Je dost těžké si na začátku s dětmi udělat určitá pravidla, aby člověk opravdu v hodinách a o přestávkách neřešil jen samé žalování a zároveň, aby děti byly schopné rozlišit věci, které je potřeba nahlásit. Ale pokud se s dětmi jedná férově, jejich problémy se řeší a nebagatelizují (tím se naučí je postupně řešit sami, např. otázkou - co myslíš, že by se s tím dalo dělat?), není to za pár týdnů zas taková práce. Jsou děti, které si žalováním říkají o pozornost, řešila jsem to tak, že prostě při žalování jsem jim tu pozornost nevěnovala (např. jsem dělala, že nic neslyším), naopak jsem se jim víc věnovala při řešení úkolů, zeptala se na novinky o přestávce apod. Jsou typy, které prostě k tomuto způsobu chování tíhnou, ale takoví jsou přece i dospělí. Mám zatím zkušenosti jen jako pedagog, syn ještě nemluví, takže nemůže žalovat:-)