Re: Tak to bych chtěla vědět,

Ivule,

já bych asi nenašla odvahu začít podnikat zrovna na MD. U mě to bylo spíš naopak. S prvním dítětem jsem to trochu omezila (a zařídila tak, aby některé věci běžely jakoby samospádem) a s druhým dítětem jsem to omezila hodně. Prostě to najednou nešlo. Do toho jsem si najednou uvědomila určitou citovou krizi s prvním dítětem a došlo mi, že musím propustit chůvu. Filip byl hodně svéráznej, chůva začala původně chodit jen tak občas odpoledne, ale potom jsem otěhotněla a nastal horor. Filip mě kopal a mlátil při každém přebalování a převlékání, bála jsem se, že potratím. Chůva začala chodit každý den, večer se o něj staral táta. Kolem porodu nastalo ještě větší odcizení a děsivý záchvaty vzteku (máma najednou doma s novým sourozencem, milovaný tatínek najednou v práci...). Bylo to krušný období. Práce šla do háje. Teď s jarem se Filip hodně uklidnil a myslím, že i citově se u nás blýská na lepší časy. Zase trochu víc pracuju, ale poučila jsem se.

Nicméně jsi šikovná, že to takhle zvládáš a držím palce.