Re: Ze sveta

Kimmy, díky za Tvé příspěvky. Žen jako Ty ze svého okolí moc neznám a příspěvky žen jako Ty mi dávají důvěru. Mám dojem, že v Česku většina žen preferuje zůstat pár let s dětmi doma s tím, že "pak se uvidí, co budu dělat potom".
Vidím to ze svého okolí - v naprosté většině případů se pak uvidí to, že se žena vrátí z mateřské ke svému zaměstnavateli a ten jí nabídne místo, které sice neodpovídá vzdělání dotyčné ženy a náplň práce je dosti monotónní, ale ta si s malými dětmi zase tak moc nemůže vybírat...
Já mám dítě 3 M a za 3 M se chci vrátit do práce, už jsem si předjednala 80 % úvazku. Určitou část práce budu podle všeho moci dělat doma. Nejde o žádnou kariéru, k návratu do práce mám ale několik důvodů:
1. potřebuji se sama odreagovat (chceme mít brzy další dítě, upřímně si nedokážu představit, že bych byla doma celkem tři nebo čtyři roky),
2. chci si udržet pracovní kvalifikaci (člověk si sice může na MD číst odborné články a opakovat angličtinu, ale pochybuji o tom, že to stačí a hlavně ve svém okolí vidím, že to opravdu nestačí...)
3. nechci být závislá na muži (ač žiju v dlouholetém idylickém vztahu s velmi nadrůměrně vydělávajícím mužem).
Tyto tři důvody jsou pro mě dost silnou motivací. Zřejmě budu mít možnost uspořádat si práci tak, abych byla s dcerkou od 13.00 do večera. I tak cítím, že to pro mě nebude jednoduché. Do dcerky se čím dál tím více zamilovávám. Zvlášť když vidím, jak ona do mě taky. jak se na mě dívá, usmívá se a krásně mi povídá těmi roztomilými miminkovskými zvučíky...
jaké to je předat dítě někomu jinému na hlídání? těším se do práce (zvlášť ve chvílích, kdy mě pobyt na mateřské pěkně otravuje), ale zároveň se té chvíle děsím.
ahoj, Milada