Díky

Díky, připomnělas mi doby, kdy náš prcek byl miminko, naše psice NO měla 13 let (teď už s námi, bohužel, není) a můj muž na delší dobu odjel. Zima se chýlila ke konci, malý musel být zabalen v mnoha vrstvách oblečení, ovšem venčit se ráno muselo. Takže zhruba desetiminutovému venčení přecházela asi půlhodinová anabáze a po návratu vlastně zase všechno naruby. Velmi vtipné bylo cestování z pátého patra malým výtahem - čuba se nechtěla ani zanic napasovat vedle kočárku (přitom tam zbývalo cca 20 cm místa). Nakonec zabralo najetí s kočárkem, vhození piškotu do volného proužku, kterému ona neodolala, rychlé zavření dvěří a odjezd za hlasitého kvílení (někdy obou). Nakonec si zvykla a do výtahu lezla dobrovolně.