neztrácej naději

Kiki, když čtu Tvoje řádky, je to, jako bych je psala já. Nečetla jsem předchozí příspěvky, takže možná budu opakovat něco, co už Ti poradil někdo jiný, ale chtěla bych Tě povzbudit a dát pár rad, jak na to. Naprosto chápu Tvůj strach s vaginálního porodu a touhu rodit císařským řezem. Mám přesně ty samé pocity, pro mě je jen představa normálního porodu něco tak strašlivého, hrozného, odporného a nedůstojného pro to děťátko i pro jeho maminku. Ta hrůza, že se děťátku při normálním porodu něco stane, přidusí se a bude postižené mě provázela celý život, stejně tak jako hrůza z případných psychických poporodních následků pro mě.Také jsem byla přesvědčena, že vzhledem k této fobii (v mém a pravděpodobně i v Tvém případě už nejde o normální strach, ale o patologickou záležitost, tzv. tokofobii - chorobný strach z porodu)nikdy děti mít nebudu...A vidíš - v postýlce mi teď spinká úžasné miminko porozené plánovaným císařským řezem. Je mi už dost přes 30 let a musím říci, že to mimi je to nejkrásnější v životě, co mě kdy potkalo a porod císařským řezem byl ten nejhezčí okamžik mého života.Pravda, nebylo to jednoduché si to zařídit, ač jsem se o to celé těhotenství intenzívně snažila, tak ještě 14 dní před porodem to vypadalo, že nemám šanci a budu muset rodit normálně. Brečela jsem hrůzou a bezmocí a už se viděla, jak mimi se přidusí nebo zemře při porodu a já skončím nadlouho na psychiatrii s hlubokou poporodní depresí...Nakonec se na mě usmálo štěstí a při jedné z posledních kontrol v porodnici jsem narazila na rozumného doktora, který mi konečně uznal papír s indikací a doporučením k sekci, který jsem měla od jiného odborného lékaře (ale při předchozích návštěvách poradny v porodnici se jim tento papír nezdál dostačující) a za týden jsem šla na sál :-) Nezažila jsem ani vteřinu porodních bolestí a nic z těch všech hrůz kolem normálního porodu. Operace proběhla ve spinálu, takže jsem byla při vědomí a svoje miminko viděla hned, jak ho vyndali, slyšela jsem jeho pláč a měla slzy v očích. Opravdu krásný zážitek. Pooperační bolesti byly minimální, druhý den jsem bez problémů chodila, za týden jsem nevěděla, že mě řezali. Vše se rychle zahojilo bez sebemenších problémů, jizva krásná, slabá - zkrátka věškeré poporodní pocity naprosto super. Co se týká psychiky - od první chvíle jsem byla nadšená ze svého mimi, šťastná, že se ho podařilo porodit tak, jak jsem chtěla, šestinědělí v pohodě a nadále též.Úžasně si to užívám bez sebemenších problémů. A teď dost o mně a napíšu Ti pár rad, jak na to: 1) Drž se zásady, že když si cílevědomá žena něco vezme do hlavy, tak se to zkrátka podaří a basta (já vím, lehce se to říká, ale mně v nejhorších chvílích tato myšlenka pomáhala). Prostě si nepřipusť, že bys rodila jinak než tak, jak chceš. 2) Nestresuj se způsobem porodu v první polovině těhotenství.Stejně v tuto dobu nemá smysl si cokoliv kdekoliv zařizovat. Zkrátka porod vypusť z hlavy s tím, že až bude po všech důležitých vyšetřeních, tak si to zařídíš. Já jsem sice měla myšlenky začít obcházet doktory a vyknučet si nějaké to doporučení nejraději hned, jak mi vyšel pozit těhot. test, ale pak jsem si říkala, že se mi každý vysměje a že minimálně ten první trimestr je každé těhu taková sázka do loterie, zda se udrží či ne, takže jsem myšlenku na porod zcela vymazala z hlavy. Kupodivu se mi to dařilo, neb jsem se stresovala jinými věcmi - zda se těhu udrží, jak dopadne screening v 1. trimestru, jak tripple testy, jak amniocentéza (kvůli věku), co ultrazvuk ve 20. týdnu atd. atd. Do toho nevolnosti, takže ani jsem se nenadála a bylo po všech těchto vyšetřeních, já byla v 6. měsíci, věděla jsem, co čekám,cítila pohyby, začala nakupovat věcičky pro mimi a teprve začala přemýšlet nad svým porodem.3) Můžeš si ale promluvit o svém problému klidně hned na začátku se svým gynekologem. Je-li rozumný a psychologicky zdatný, tak tě uklidní a leccos přislíbí a i když pak nakonec Ti třeba příliš nepomůže, tak minimálně ta naděje během těhu Ti dodá sílu a optimismus:-)Ale jinak na gynekologa moc nespoléhej, lepší je mít doporučení od jiného odborného lékaře.4) Zapátrej ve své anamnéze, na co by se to dalo uhrát a v té druhé polovině těhu kontaktuj příslušného odborného lékaře (určitě doporučuji muže než ženu - málokterá žena má pro toto pochopení a přemluvit ji a něco z ní vymámit je nadlidský výkon...vím z vlastní zkušenosti). Na jednu stranu má člověk tendence tam vyrazit co nejdříve, aby měl v ruce papír a zbytek těhu klid, nicméně bohužel u příslušného doporučení je lepší mít datum co nejblíže porodu - já měla papír získaný měsíc před termínem.5) Diagnózy, na které se dá uhrát císařský řez: a) oční problémy (nejjistější diagnóza)-vysoký nitrooční tlak, patologické změny na sítnici, vyšší počet dioptrií, prodělané operace očí, b) vážné krevní choroby, zvýšená krvácivost atd.,c) operace či prodělané úrazy páteře, kyčlí, pánve,d)neurologická onemocnění,epilepsie, e) některá kardiologická onemocnění a vady, f)někdy i astma, g) někdy i problémy se sníženou statikou pánevního dna (musí být prokázáno nějakým urologickým vyšetřením). Bohužel nejsou uznávány psychické problémy typu strach z porodu, neurózy,různé fobie a psychózy, panická porucha atd. :-(( 6)Co se týká gynekologických indikací k sekci, tak nejčastější bývá nepoměr velikosti pánve rodičky a velikosti miminka (jenže to se rozhodne až ke konci těhu a navíc někteří blázniví doktoři to i v takových případěch "zkusí" zda to přeci jen nepůjde vaginálně a když ne, tak udělají akutního císaře :-((, další indikací k plánované sekci je povětšinou poloha koncem pánevním (i když taky někteří mají snahu to rodit normálně, ale asi by se to dalo ukecat" - jenže mimi se může ke konci těhu ještě otočit správně a je po plánované sekci), dále vcestná placenta (překrývající porodní cesty) - to je jednoznačná indikace k plánovanému císaři, popř krátká pupeční šnůra... Víc si v tuto chvíli nevzpomínám.7) V doporučení od odborného lékaře bxy nejlépe měla být formulace, že z důvodů těch a těch "INDIKUJI vedení porodu císařským řezem", popř. nějaká zmínka, že z těch a těch zdravotních důvodů představuje vaginální porod zvýšené zdravotní riziko pro pacientku a proto je indikován císař. řez... většinou jsou ale doktoři zdrženliví to takto přímo napsat a používají jemnějších formulací jako doporučuji a měl by se zvážit porod sekcí atd. S takovým jemně psaným papírem je pak problém (vlastní zkušenost :-)8)Bohužel nakonec však závisí na rozhodutí lékařů v porodnici, takže ani papír ještě není 100% jistota, ale vysoká pravděpodobnost úspěchu tam je. Popřípadě nezaškodí mít těch diagnóz a doporučení více od různých lékařů :-))9) Také prý některé menší soukromé porodnice jsou k sekci na přání tolerantnější a dalo by se to možná uhrát i jen na ten nepřekonatelný strach z porodu. Ale vše záleží na lidech, na koho tam člověk zrovna narazí. 10) Každopádně to nevzdávej!!! Když nepochodíš někde, tak to zkus jinde, až uspěješ. Kontaktuj spíše chlapi-lékaře, s ženskýma je vždycky problém :-) Když to budeš chtít uhrát na nějakou tu zdravotní diagnózu, tak nemusíš nic předstírat a příslušnému doktoru upřímně říci pravdu. Je-li rozumný, pochopí a napíše, není-li tomu nakloněn, tak nepomůže i kdyby člověk sotva lezl...11) Samozrejmě je asi taky možnost mít známého porodníka, gynekologa a dohodnout si to s ním. Nebo zkusit někoho cizího z porodnice (nějakého lékaře, porodníka) kontaktovat, vysvětlit mu situaci a poradit se s ním, jak by se to dalo řešit. Ale této variantě moc nevěřím a pokud to není známý, tak asi neuspěješ. Co se týká úplatků - nevím, jaká je na tomto poli šance na úspěch. Nikdy jsem tuto metodu nepraktikovala,nemám na to náturu, takže nemám zkušenosti, nevím...Asi jsem naivka, ale věřím na štěstí, na náhodu a na rozumné lidi, což se v mém případě vyplatilo.
Tak přeji hodně štěstí, brzké otěhotnění a pohodový porod plánovaným císařským řezem. Ale hlavně to nevzdávej, to miminko za to opravdu stojí!!!