23.2.2004 15:27:00 Valkýra
Monty,
nemáme náhodou stejnou matku? U nás to bylo to samé a já se pořád snažila zavděčit. Když se mi něco fakt povedlo, vždycky se našly nějaké mouchy. Taky je jediný můj klad, že se dobře starém o dítě, ALE mám hrozný binec v bytě, dostatečně o sebe nedbám, malou rozmazluji a nejsem důsledná atd., atd. Jinak jsem ničeho nedosáhla, nic neznamenám, jsem hrozně tlustá, líná a moje mladší sestra, to je něco úplně jiného ...
Já jsem ještě byla tak blbá, že jsem na ni donedávna šila a pletla a vždycky - je to odfláknuté, horkou jehlou, nejsem dost pečlivá.
Od malička neumím: zpívat, kreslit, pohybovat se. Nikdo nikde nečeká zrovna na mě.
Je jasné, že svoji dceru vedu úplně jinak a taky má mnohem víc sebedůvěry. Ale i chválit se musí umět, u dcery pozoruji, že je na pochvalu už tak zvyklá, že ji očekává i za skutečně odbyté výkony.
Jinak, Monty, ten zápisníček Tvojí matky, jak jsi o něm psala v jednom článku, má ta moje taky, akorát, že si v něm zapisuje moje SOUČASNÉ prohřešky, když je mi už přes 30!!!
Odpovědět