Re: Zakázané věty ve výchově

Ivo,
tak s tím chválením "po straně" , to u nás bylo taky, ale nemohla jsem to nikdy slyšet. Mamce se to docela vymstilo, až po letech jsem zjistila, že v práci vykládala, jaká jsem skvělá, ještě si to "vylepšila", na stole měla moje fotky (těch pár, co usoudila, že na nich nevypadám jako blbec). Teď potkává svoje bývalé kolegy a ti se diví, že nesedím aspoň na ministerstvu nebo neřídím velký podnik. Vždycky vybičovala svým chlubením ostatní k tomu, že začali své děti taky "vylepšovat", pak přišla domů a bylo to: " Podívej XY, ten dělá 6 jazyků, 5 sportů závodně, studuje 2 VŠ najednou, jenom ty jsi takový líný blbec!" Tak mám pocit, že se svým známým cíleně vyhýbá, aby nemusela přiznat, že vlastně jenom dělám poskoka v manželově firmě. Taky se jenom tak snažím uživit.
Jinak - mezi 20. a 24. rokem jsem měla období, kdy jsem překypovala energií, zakládala firmy, myslela jsem, že všechno zvládnu, ale to už na mě systematicky pracoval můj manžel a dominantní tchyně a ti potřebovali dokonale podřízenou osobu. A jako takovou mě poznali a nehodilo se jim, abych se postavila na vlastní nohy. Můj manžel totiž nebyl v rodině sice nijak podporován, ale ani shazován a jejich krédo bylo: "Musíš nad všemi okolo získat moc!" Samozřejmě to platilo i na rodinné vztahy. Výsledek - můj manžel toho sice umí asi míň než já, ale v životě má úspěch. Já už taky nechci být podřízená, tak spolu bojujem, pravidelně jednou za půl roku procházíme krizí. Jak by řekl Plzák, typický debaklový vztah. Nakonec vždy ustoupím já, aby dcera nežila v neustálých hádkách, ale pak to ve mně zase doutná a za čas zase vybuchnu.
S dnešním rozumem bych udělala v životě všechno jinak, rozhodně bych se znovu nevdávala ve 22 letech a určitě bych si nevzala svého muže. Dceru chci vychovat tak, abych jí nepředala svoje mindráky a aby se jednou rozhodovala s vědomím vlastní ceny. Pak musí lidi, kteří by ji chtěli zneužívat, rovnou poslat do pr....