Co když dítě brečí a vzteká se?

Martino, píšeš: "Co se vlastně dělá s dítětem co do školky nechce chodit, po odchodu rodiče dělá scény, brečí a vzteká se? Právě této situace se bojím až tam povedu mého synka. Mohu vlastně tam ze začátku s ním chvilku být? Třeba dvě hodinky? Aby si zvykl na nové prostředí.. Nebo šup tam, zavřít dveře a nestarat se?"

Moje zkušenost: Když jsem vodila staršího kluka do školky, vodila do téže třídy i kamarádka stejně starého Vašíka. Kamarádka je skvělá, klidná, rozvážná, Vašík byl a je vychovávaný úžasně a ve školce se mu fakt líbilo. Nicméně téměř každé ráno spustil v šatně školky děsnej pláč a nechtěl mámu pustit. Kamarádka ho tam vždycky utěšovala a uklidňovala a dodávala odvahu jemu i sobě, ale čím déle tam byli, tím to bylo horší. Nakonec vždycky Vašíka odvedla učitelka. Kamarádka pak letěla na metro a do práce - pozdě, ve stresu, nervy v kýblu a k tomu výčitky svědomí, jak svého synka trápí a že tam brečí...

Můj synek byl vždycky pomalejší v převlékání, takže jsem ze školky odcházela později než kamarádka. Takže jsem viděla, že Vašík vyvádí jen do té doby, dokud je maminka v dohledu a v doslechu. Jakmile zmizela, začal poskakovat, hrát si, smát se - a zbytek dne byl spokojený. Kamarádce jsem to mockrát říkala, ale moc jí to nepomohlo, protože dokud tam byla, tak Vašek vyváděl...

Nejsem pedagog, takže jen můj neodborný názor:
Myslím, že pro děti je lepší, když se rozloučení s maminkou moc neprotahuje a když to proběhne rychle a optimisticky. A taky si myslím, že učitelky mají pro děti připravený nějaký program - a kdyby tam byly maminky, tak by ten program byl chtě-nechtě asi nějak narušený a děti by se chovaly jinak.

A samozřejmě z celé duše souhlasím s vyzněním článku, že totiž hodně záleží na osobnosti učitelky!!! To, co jsem psala, platí pro rozumné a příjemné učitelky, nikoliv pro semetriky ;-)