V zásadě souhlasím

Lído, v zásadě s vámi souhlasím. Diskutující se do Vás dost pustili, zároveň ale je z většiny příspěvků spíše cítit pochybnosti, jestli vůbec jako rodiče máme do něčeho zkoušet mluvit. Já jsem přesvědčená, že ano.Na škole, kam chodí moje dcera, je to normální, že se rodiče zajímají,a to i když třeba je nějaký problém a vedení školy to třeba vidí jinak( o to více si toho vážím - občas tu narazím na někoho, kdo má taky dítě v Chlupovce - Pha 13, tak o téhle škole mluvím). Ale ozvat se má smysl i tehdy, když to má jen mizivou naději na úspěch - třeba proto, aby děti viděly, že rodiče za nimi stojí a že jen tak "nestáhnou krovky". Zase příklad ze života: děti mé sestry v jednom malém městečku chodí do školy, kde měli učitele - nyní již odsouzeného za pohlavní zneužívání dětí - hádejte, jak reagovala škola? Všechno se snažili zamést pod koberec, byli to (jen někteří) rodiče, kdo za své děti bojovali i proti místnímu veřejnému mínění. Vedení školy zůstalo,poměry na škole hrozné,(aspoň ten učitel byl odsouzen). Ale aspoň se ti rodiče nemusejí stydět sami před sebou, že se jen tak dívali a o nic se nepokusili a nebo jen planě nadávali, jak to je z minulosti u nás často zvykem...
Souhlasím s tím, že je dobré u všech problémů začínat otázkou, co JÁ můžu zkusit dělat jinak, na obviňování ostatních je vždy času dost. Nicméně představa, že všechny děti je vždy možné zaujmout, popř. naučit dané učivo, je poměrně nebezpečná - hodně bych se obávala zde již zmiňovaného vyhoření. Takže zde bych byla velmi opatrná.
Zdravím,
Lenka