Nejen dětem se dělá špatně

Je mi 27 a kinétozou trpím už od malička a nelepší se a nelepší. Žádné prášky ani žvýkačky mi nezabírají, jediné co mi zbývá je absolutně se vyhýbat autobusům. Maximální doba, kterou v něm vydržím je asi 20 minut a pak musím ven. V autě musím buď řídit, nebo na místě spolujezdce sledovat cestu. Vzadu to nezvládám. Zato cestování vlakem mi vůbec nevadí. V dětství jsem si to fakt užívala, když se jelo se školou na výlet, na plavání, na lyžařský výcvik, byla jsem jediná, kdo musel jezdit "s pytlíčkem", vetšinou jich muselo být víc. Byl to očistec. A dovolenou v zahraničí jsem autobusem alsolvovala jen jednou a už NIKDY více