Re: Nejen dětem se dělá špatně

Nápodobně. Taky mi to nemizí ani v dospělém věku. Jediné období kdy mi cestování autobusem víceméně nevadilo bylo v pubertě - dojížděla jsem každý den 1,5 h(v součtu) do školy do okresního města. Nevím jestli zrovna v té době měly hormony víc práce a nedaly kinetóze šanci :-))) Teď v dospělosti, obzvláště po porodu je to zase horší. Přesně s tím autem - řídit ano, sledovat cestu jako spolujezdec budiž, ale vzadu to je dost špatné. V autobuse když už jedu tak si nesmím ani chvilinku číst (mé oblíbené ukrácení času) protože zírání do klepajících se písmenek má zaručený efekt..... ani se nemůžu opřít třeba o stěnu nebo okno protože se ty otřesy pak přenášejí víc a taky se to zhoršuje.... navíc ten zvláštní pach v autobuse mnohdy stačí sám o sobě.
Vlaky jsem taky donedávna považovala za "bezpečné" z tohoto hlediska, ale poštěstilo se mi vycestovat do Švýcarska s 3denním pasem do 1 třídy jejich vlakového systému. Super - kdo jste slyšel o čistotě, vybavení a dochvilnosti švýcarských vlaků - můžu jen potvrdit. Ovšem klimatizace bez možnosti otevření oken a zmíněné otřesy (byť skutečně mírňoučké) mi taky dobře nedělaly - najela jsem za ty 3 dny asi 20 hodin ve vlaku a taky už ho hodně dlouho nechci vidět.