je mi z toho do breku...

Po přečtení tvého článku mám husí kůži - zažila jsem něco podobného doma. Manžel se o nás nestaral - přestal chodit do práce, zadlužil nás a byly jsme v situaci, kdy už nebylo ani na základní potraviny, dodtovala nás moje mamka. Já jsem pracovala, jezdila s miminem do práce a domácnost táhla sama, máma chodila hlídat, přestože on nechodil do práce a hlídat by mohl. On jen ležel na gauči a čučel na TV. Nešel s námi ven, vlastně si nás nevšímal. Já se ho ještě pořád zastávala, pořád mu dávala druhé šance ale on se k tomu postavil jako zbabělec, když jsem na to zavedla řeč, práskl dveřmi a odešel do hospody (pro sebe si prachy vždy nějak sehnal, cigára, hospoda atd.) Jakékoli moje řešení bylo špatné, ale sám s žádným nepřišel. Nakonec to došlo tak daleko, že mě před syny napadl, vyhazoval mě z bytu, v době, kdy se zdržoval doma (což bylo v podstatě až v noci) pořád jen řval... Vydržela jsem to rok a pak už se ve mě něco zlomilo... Teď se rozvádím, a to se vší parádou - manžel chce střidavou péči (!!!) a dělá co může, aby mi to osolil. Naštěstí mám děti v péči na předběžné opatření, ale kdo ví, jak dlouho se potáhne soud, kolikrát se odvolá atd. Navíc je to cizinec, takže se bojím, aby mu neruplo v kouli a neodvezl je - pokaždé, když jsou u něho trnu, jestli přijedou.
Jinak mi v podstatě bylo řečeno, že od revoluce se těm chlapům hodně nadržuje a jak se za komunistů dávali v podstatě všechny děti matce, tak teď se kolikrát dávají otcům, aby se jim neupřela jejich práva - omlouvám se těm , co jsou opravdu schopni se o děti postarat, opravdu je vychovávat, ten můj mezinimi bohužel není... A taky vím, že kdybych byla romka, měla bycho to o mnoho snazší - v těchto případech totiž funguje pozitivní diskriminace na 100%.