neplodnost- běh na dlouhou trať

Tak i my jsme se dostali mezi neplodné. Celý ten maraton začal na konci roku 1999. Řekli jsme si s přítelem že by jsme chtěli mimi a že to budeme zkoušet. Já jsem víceméně věděla že to nebude jen tak, mám elice nepravidelnou MS. Mě bylo 19 a příteli o rok míň. Zkoušeli jsme a nic se nedělo. V prosinci 2002 jsme se vzali a v červnu 2003 jsem šla na vyšetření. Manžel byl ok, ale u mě se ukázalo že mám hormonální hladinu pod normále. Na podzim jsem začla užívat léky a 1.4. 2004 jsem byla těhotná. Byli jsme velice štastní, ale na UTZ nebylo nic vydět a já do týdne potratila. Poté jsem změnila doktora a vše bylo nanovo.Nic se nedělo a tak jsme byli odesláni do centra asistované reprodukce. Tam jsme šli 6.6 2005 a 8.6. jsem měla dostat MS. Ta se nedostavila a 19.6 jsem oslavila 25 narozeniny. Den poté jsem šla k doktoru a ten potvrdil mé těhotenství a bylo vše ok. Musela jsem chodit 2x týdně na injekce na udržení plodu do 12tt. Ve 13tt jsem začla krvácet, ale naštěstí mimi bylo ok. Kolem 16tt mě zjistili cukrovku a až do konce těhu jsem byla na inzulínu. Na Sylvestra se mimčo otočilo do příčné polohy a tak zůstalo dokonce. 12.1. 2006 jsem šla na UTZ a už mě nechali v nemocnici a to jsem měla termín 16.2. 24. ledna 2006se nám narodil syn VIKTOR. Vážil 3600gr a měřil 48cm. Byl převezen na JIP kvůli mé cukrovce na pozorování. Byl cv pořádku a já ho viděla až 4 den po porodu. Byla jsem dost ve stresu a mlíko se mi začlo dělat až 5 den. Od 6 dne jsem byla s malým na pokoji a docela jsem se i rozkojila, ale 7 den dostal silnou žloutenku a měl hadičky i v hlavičce.To byl pro mě takový stres že asi za 2 hodiny jsem byla bez mlíka. Po 3 dnech nás pustili domů, ale syn byl na UM. Teď je mu už 21 měsíců a jsme s manželem štastní že ho máme i když zlobí a spí s náma v posteli. O dalším dítěti neuvažujeme. Tímtzo článkem jsem chtěla povzbudit všechny kteří se dlouho snaží o mimi. Je to běh na dlouho trať a mi jsme IVF utekli o vlásek. Nic proti tomu nemáme, ale takhle to bylo lepší. Všem přeji aby brzo drželi v náručí své dítě nebo byly těhotné. Myslela jsem si že když na dítě tak dlouho čekáme, tak budu mít klidné těhotenství a nakonec jsem musela víceméně ležet a nic nedělat, ale výsledek stojí zato.