16.10.2007 12:07:06 Helena
Re: neplodnost- běh na dlouhou trať
Ahoj Markétko,
taky jsme se dlouho snažili, pak chodili po vyšetřeních, zkusili inseminaci a nakonec jsme stejně skončili u ICSI+ET a nelitujeme. Máme doma naši malou stále usměvavou Markétku. Až když si to tady pročítám, tak si začínám vzpomínat a vybavují se mi všechny ty procedůry, kterými jsme si prošli. Manžel má špatný spermiogram, já jsem v pořádku(spoň něco pozitivního). Takže jsme do toho šli, moc jsem si od toho neslibovala, 2x jsem před tím potratila. A ono se to na první pokus povedlo. Transferovali nám 3embryjka, z toho přežilo jen to jedno. Na zamrazení nám nic nezbylo. Teď, když je Markétce rok, uvažujeme o dalším dítěti, ale abych řekla pravdu, tak zatím nemám sílu na další IVF a doufáme, že tentokrát nám to vyjde přirozenou cestou. Už nejsem tak stresovaná, jsem na mateřské, takže nemusím lhát v práci,když jsme jeli na kontr. do CAR Zlín. Takže uvidíme. Každopádně všem, co se snaží moc držím palce, je to hodně o nervech, ale naděje je vždycky. Mám kolem sebe spoustu mladších holek, co nemůžou otěhotnět, takže to v dnešní době je opravdu zázrak, když se to povede přirozeně. Ještě k tomu kojení. Taky jsem se nerozkojila, malá byla po porodu 4 dny v inkubátoru a já jsem si prošla peklem. Ostatní maminy kojily a já stála u inkubátoru. Po tom všem čím jsme si prošli mi prostě ruply nervy a já jen brečela a myslela na nejhorší. Nakonec jsem se dopracovala k odstříkávání alespoň jedné dávky za den po dobu 3měs.+ Nutrilon. Trápila jsem se tím, ale teď už to vidím jinak. Markétka je zdravá jako řípa, začíná chodit a říká "Máma, táta" - to je ta nej... odměna pro nás
Odpovědět