Re: A co ALKOHOL?

Monty, Ráchel,

přidávám se na vaši stranu. Když někdo smaží už dlouho po prvním ,,šlehu" těžko jiný přístup. Nepustit ho do bytu, neznamená zavřít hned úplně i ty pomyslné dveře/léčebna, setkání na místě neutrálním../ale do bytu, bych ho nepouštěla, už proto, že přitáhnout může kohokoliv..a navíc, pokud jsou přítomni další členové rodiny - sourozenci, babička a kdovíkdo, trpí o to víc. Kdysi jsem četla nějakou výpoveď matky, která dávala závislému synovi /už nevím na čem/ stále další a další šance..a nakonec jí další její děti prosily, ať už ho nechá být, není divu.

Drogy mi málem zničily kamarádku. Inteligentní, skvělá holka z dobré, byť ze strany otce poněkud přísné rodiny (nerozumněli si), maminka spíš mírná. Utíkala k partě, dva roky (v té době jsem s ní byla ve velice častém kontaktu)pohoda, pak si našla kluka, zbláznila se do něj. On bral, a ač se ta slečna o drogy zajímala, ale v podstatě je odsuzovala, tolerovala mu to. Brzy to s ní začalo jít z kopce. Odstěhovala se od rodičů, flákala školu, skoro rok byla hodně mimo dění. Nakonec/jak se nám později svěřila/ji vytrestala právě ta škola, vrátila se, dala do kupy, odmaturovala, naštěstí snad nezašla TAK daleko...Ale fakt příklad, že i člověk, do něhož byste to nikdy neřekli, může sklouznout k drogám.

Kdysi v prváku, byl prakticky bestsellerem a ,,povinnou" literaturou nás všech titul Děti ze stanice ZOO, což je hodně zprofanovaná kniha a mnoha lidem otevřela (naštěstí včas) oči. Já pak přečetla dost dalších titulů podobného zaměření, filmy.. Na drogy dojela spousta umělců (mnozí z mých oblíbených), spoustu lidí to láká, vzrušuje, ale realita je prostě jinde..

Přeju všem maminám (a sobě do budoucna taky), ať se jejich děcka nemusejí potýkat s něčím podobným.