Re: A co ALKOHOL?

Teď, Milado, nad Tvými příspěvky, jsem si uvědomila jednu velkou pravdu. Matkou svému dítěti nejsem do jeho 18, nebo do 25, nebo než dostuduje, nebo do těch 30, ale prostě a jednouduše - navždy, až do smrti (a pevně doufám, že do mé). Takže já bych svému dítěti pomohla i ve 30. Ne tak, že u mě může nafurt bydlet. Ale tím, že u mě může bydlet, než se vzpamatuje, najde si práci a vlastní bydlení.
Promiň, ale to Tvé radikální NIKDY bych nežádala rodiče o pomoc, je to moje starost, apod. Co bys tedy dělala, kdybys vyhořela nebo, kdyby se Ti jako mé rodině stalo, že po návratu z dovči nemůžeš domů, protože v Praze jsou záplavy a na potvoru bydlíš u Vltavy? Sorry, mě jako první napadlo požádat o přespání u rodičů, ne v hotelu, v azylu nebo pod mostem (tam teda bylo podstatně mokřeji než v našem bytě ve 3. patře, leč v policejně uzavřené oblasti). Život mě naučil a NIKDY neříkám NIKDY! Ale chápu, že někdo má s rodinou takové vztahy, že jde radši do hotelu nebo do azylu.....