Nikdo se mě neptal...

Moje doktorka mě poslala do nemocnice, protože jsem už měla pár dní po termínu. Nechtělo se mi tam, několik dvě hodiny jsem strávila v parku v nemocnici s manželem( a vykouřila tři cigarety, přesto, že jsem v těhotenství nekouřila) , než jsem se odhodlala tam jít. Jsem srágora, nemocnice nesnášim...Když jsem tam dorazila a čekala na chodbě, šli kolem nějaký doktoři, přečetli si papíry a řekli, no to z vás máme radost v pátek odpoledne... Řekla jsem jim, že tam stejně nezůstanu(no jako malé děcko :-) Bohužel jsem se měla převléct do košile(což jsem neudělala) a počkat na vizitu. Byla jsem rozhodnutá, že půjdu domů na revers. Na doktora jsem čekala tři hodiny, manžel na chodbě. Když přišel a já seděla(né ležela!) na posteli nepřevlečená do noční košile, hned mně vynadal, co to má být!!! Řekla jsem mu , že podle UTZ mám termín až za čtyři dni, že jsem měla nepravidelnou menstr., že je všechno v pořádku a že bydlíme kousek od porodnice, že chci prostě domů. Řekl mi, že mě nepustí, na to jsem odpověděla, že stejně půjdu na revers...Pak ně mě zvyšoval hlas, jestli mi za to to dítě nestojí atd., no řvala jsem, asi to způsobily i těh. hormony. manžel za ním šel, on mu v klidu vše vysvětlil, že čekám nadměrně velké dítě a ještě mám po termínu ( Daník: 3,60 kg a 51 cm). No zůstala jsem tam, zbytek nocí prořvala, dni nějak přežila. Naštěstí se malej narodil sám, porod nemuseli vyvolávat. Rodila jsem 12 hodin, totálně nevyspalá a vystresovaná. Teď už na to koukám s nadhledem, ale myslím, že to tak nemuselo být.
Druhé dítě: termín posled. menstr. jsem si vymyslela, aby vyhovoval doktorům-vše v pořádku.
Třetí dítě- neplánujem-ale buď doma, nebo alternativní porod s dulou- věřím svému tělu