Re: pro autorku článku

zdravím autorku článku.mám tři děti.postupem času jsme se začli s manželem zabývatléčitelstvím,které pracuje s energiemi.při druhém dítěti jsme byli upozorněni léčiteli předem na problémy při narození našeho dítěte.vzhledem k tomu,že jsem už zažila/při prvním zdravém dítěti/ tu péči,podobající se přísné pásové výrobě-podobně jako autorka-,věděla jsem,že se slušně, ale nekompromisně budu brát za svá přirozená práva.Vyposlechla jsem si opravdu mnohé,ale dostalo se nám oběma nakonec výborné péče.Při třetím ditěti jsem se už chtěla cítit jako svéprávná bytost,navíc jsem věděla,že mi manžel dokáže pomoci s bolestmi,takže jsem ho chtěla mít co nejvíce u sebe.Stručně-při začínajících stazích jsem si umyla hlavu,vyfoukala,přes nemocniční zákaz se namalovala,pomáhala vypravit /slovem/děti do školy a když bolesti nabíraly obrátky,dala jsem si klystýr,s pomocí manžela se sprchovala,nechala se jím obléknout-a to už jsem poznala/stejně jako při1.dítěti,kdy se mi to sestra snažila zakázat:),protože mi nevěřila a nečekala ,až mě přejde stah a násilím mě vedla k vyšetření/-poznala jsem,že rodím.Manželovi zbývalo jen zavolat záchranku a celou dobu mi léčit bolesti.Měl na mně celou dobu ruce,i když je na mě vkládal přivolaný doktor i sestra.Nikdo ho neodháněl ani se neptal,proč to dělá.Povzbuzovali mě,chválili mě a trpělivě pomáhali.Mluvili na mě tak,jako to známe z filmů,kde záchranáři promlouvají na sebevrahy-že je vše v pořádku,že....Nakonec mi doktor provedl nástřih a vlastníma rukama mi vsunutím...vyndal chlapečka ven.Zářili radostí snad víc jak já.V nemocnici mi stáli jako sudičky u lůžka,do té doby,než sestry dopsaly formuláře a ještě než přišel lékař,kterého nemohly sehnat.Popřáli několikrát hodně štěstí a odešli zachraňovat další pacienty.V nemocnici se mně i dítěti dostalo jako vždy odborné péče.A ještě k vizitám-nestála jsem jako kdysi v pozoru s hladovým a vzbuzeným dítětem.Svlékla jsem ho jemně a zachumlala a nebo kojila až do té doby,než vešel samotný lékař.Nikdo se na mě nezlobil.Nenabádám k porodům doma,byla to neplánovaná náhoda,ale bylo to i přes ty velké bolesti krásné.Ještě jednou zdravím autorku a držím palečky,aby se v nemocnicích cítila i v nejubožejším pyžamu jako královna,o kterou se musí-když ne s láskou- s úctou pečovat.