Harvey Karp - Nejšťastnější miminko v okolí

Osobně jsem metodu popsanou v této knize nezkoušela (koliku syna jsme nějak přetrpěli - pravidelné podvečerní záchvaty pláče, vždy cca 1/2 hod po nakrmení; naštěstí ve 3 měsících pominula; se zoubky se to nedá srovnávat, na ty stačilo chvíli hladit po hlavičce a opět usnul), ale věřím, že může fungovat. Kamarádce se zejména těsné zavinování velmi osvědčilo.
Jinak k dělení maninek v nevím už kterém příspěvku výše na maminky poblouzněné svými dětmi a na ty, které to berou normálně a s tím spojené děti "potížisty" a "hodné" (necituji přesně, ale takhle nějak to tam vznělo) - já to vidím tak, že matky, které se svými dětmi hodně zabývají, obvykle opravdu vědí, proč dítě pláče a snaží se svému dítěti pomoci, zatímco ty, které se s tím tak nepářou, berou jako fakt, že malé děti často brečí a nijak zvlášť to neřeší. Přestože patřím do první skupiny, neodsuzuji ani matky, které patří do skupiny druhé. A svého syna bych rozhodně jako potížistu neoznačila - pravda, je na mě dost fixovaný, ale zase má na svůj věk (2 roky a 4 měsíce) docela slušný rozhled (např. zajímá ho, jak co funguje - např. co se stane s vodou, která teče do odpadu, ví, že některá zvířata vyhynula, řešili jsme i otázku smrti, umí počítat minimálně do 12, zná všechna písmena, číslice i barvy,modeluje apod.).