Re: jsme v tom taky

Ano ano, vzpomínám si na to velice živě, i když je to už 33 let, co moje holčička takhle trpěla - a já s ní. Od narození takhle brečela, nafouklá, všechny staré babičky měly "dobré" rady, ale ani jedna nezabrala... fenykl, teplá plena na bříško, zelená mastička, která zničila všechny košilky... pomáhalo trochu jen chování. Pokud ležela v postýlce na zádech, brečela bolestí tak, až modrala... já jsem děsně zhubla, neboť jsem celé dny chodila s miminem na levém lokti, tím se mi i zhoršila skolióza... takhle to trvalo přesně do doby, kdy jsem ji odstavila - což bylo v 6 měsících. Poté plakat přestala a byla úplně v pohodě. A protože se mi narodil kluk, když jí bylo 15 měsíců, v představě, že se bude něco podobného opakovat a já to nepřežiji a nervově se zhroutím, neb jsem neměla žádnou babičku na výpomoc a muž chodil domů pozdě večer, tak jsem kluka kojila jen 6 neděl - když mu byly 2 týdny, už jsem začala pomalu přecházet na umělou výživu - a v šesti týdnech byl bohužel zcela uměle živený - a spal a spal a spal od krmení ke krmení...bylo to jako balzám na duši, dívat se na spící nebrečící miminko...A bohužel, něco podobného se opakovalo, když měla miminka moje dcera - navíc se to asi "nasčítalo", neboť její manžel byl také nespící brečící miminko, trpící na větry. Takže dcera obě děti kojila - a obě děti brečely a kroutily se celé dlouhé měsíce...Je fakt, že jedna věc je skutečně pro takové dítě dobrá a sice již v některém příspěvku zmiňovaný šátek - dítě je zkroucené, přitisknuté k matčinu tělu a rozhodně má menší problémy, než když leží v postýlce natažené. Vřele doporučuji šátek koupit a naučit se důkladně vázat uzly. Bohužel v době před třiceti lety nic takového nebylo.Určitě bych si to byla pořídila.