Re: Já bych to viděla jinak....

Jarko, já jsem z Tvého prvního příspěvku měla pocit, že jsi tlustá, chtěla bys zhubnout, ale ono to nejde proto a proto. Jestli jsem to pochopila špatně, tak pardon.

Jestli pokládám štíhlost za důležitou - určitě to není nejdůležitější věc na světě. Mírná nadváha není problém skoro žádný a i když je někdo opravdu tlustý, souhlasím s Tebou, že pokud je vyrovnaný a v psychické pohodě, nemá jeho okolí vůbec co řešit, na rozdíl od podvyživeného a vystresovaného neurotika. Pokud jde o toho člověka samotného, tak tloušťka představuje určitá zdravotní rizika, ale to některé další věci z našeho životního stylu taky. Honbu za "módní štíhlostí" absolutně neuznávám, a taky si myslím, že být štíhlý není všechno, i relativně štíhlý člověk může mít atrofované svaly a být obalený tukem.

Podívej, Ty jsi plnoštíhlá, já jsem opravdu tlustá. Mám přes devadesát kilo a před rokem jsem měla víc než metrák. Esteticky to nijak zvlášť neřeším (i když neříkám, že se netěším i na hezčí postavu, ale nehroutím se z toho), ale začalo mi vadit, že mě bolí klouby a přestávám stačit svým dvěma prckům.

Mám několik možností. Buďto to nechám tak, jak to je a smířím se s tím - pak se samozřejmě můžu vykašlat na nějaké cvičení a změnu stravování. Nebo se rozhodnu s tím něco udělat, a pak budu muset hledat způsob, JAK to PŮJDE. Taky by se dalo najít milion dost dobrých důvodů, proč to nejde, ale zákon zachování energie prostě neobejdu a když mu nevyhovím, tak prostě zůstanu tlustá a basta. Další možnost je, že zůstanu tlustá, ale nesmířím se s tím a budu z toho nešťastná.

Měla jsem z Tebe pocit, že ať už máš nadváhu jakoukoli, vadí Ti to a chtěla bys to změnit, jen si hledáš ty objektivní důvody, proč to nejde. A takový přístup nemám ráda, tak jsem se ozvala. Pokud jsi se svým tělem OK, tak promiň a opravdu není co řešit.