Re: Píchat nebo nepíchat ucho?

Byla jsem na tom jako dítě podobně. Na záněty jsem trpěla docela dost, poslední jsem měla před nástupem do tanečních.
Naštěstí jsme měli úžasného doktora. Jako opravdu malá jsem se snažila smlouvat, že ouško píchnout fakt nechci (dodnes nezapomenu, jak na můj hysterický řev "Já nechcííí!" odpovídal "Vždyť já taky néééé!" ) Pak mi vysvětlil, že je lepší ho píchnout hned, protože ta bolest neustoupí, bude to horší a přestane to, až mi to samo praskne, což může mít za následek poznamenaný bubínek a případně i problémy se sluchem. Něco na tom bude- jak jsem již psala, měla jsem záněty relativně často (většinou oboustranné), ale slyším dobře. Kamarádka ze střední měla záněty též často, ale její maminka ji nechtěla vystavovat "té hrůze píchání uší", takže jí to doma nechala vždy prasknout. Následkem je, že již od puberty má se sluchem problém.
Jinak můj doktor postupoval tak, že když ucho ještě nebolelo a bylo jen "zalehlé", většinou nasadil antibiotika a na píchání ani nedošlo. Pokud však již ucho bylo nejen zalehlé, ale i bolelo, ucho píchnul a bylo po problému (ATB jsem sice vyfasovala také, ale to bylo zřejmě hlavně z preventivních důvodů kvůli srdci).