natvrdlí lidé

tak to mi se včera stalo něco podobného. Byla jsem s malým (2 r. v kočárku) v bance, něco jsem vyřizovala, přišla paní cca 50-60 let a začala ho šimrat na tváři a vydávat podivné zvuky (takové to rádoby šišlání na mimčo apod.). Slušně jsem ji požádala, aby mi na něj nesahala. Ona vesele pokračovala. Já jsem stála tak, že jsem na malého zas tak dobře neviděla přes korbu, ona že prý nesahá, prostě mu prstem šermovala před nosem. Malý se řehtal samozřejme.
Vkládala jsem na účet, tak jsem hned nemohla odjet a přemýšlela, jestli se jí mám zeptat, jestli je vadná, nebo jí to rovnou sdělit. Na dvojí upozornění prostě nereagovala. Asi jsem jí taky měla začít šermovat prsty před nosem a šišlat. Třeba by se jí to líbilo stejně, jako mému synovi.

Tohle není o věku. To je prostě o idiotství. Za prvé má vědět, že se na cizí děti nesahá. Když se někomu chci podívat do kočárku (obvykle na malinké mimi - vzpomínáme, jaké to bylo), tak se zeptám, jestli můžu. Mi to taky vadilo, když mi pořád někdo strkal hlavu k malému. Na cizí děti nesahám, pokud ho zrovna není nutné zastavit před pádem na hřiští apod.

Taky mě baví, když se vedle nás postaví někdo se psem. Ti lidi jsou hrozně hodní, prý jestli si malý nechce pohladit. Špinavého psa, když se nemůžeme umýt. Já vždycky malého varuji, že nesmí, že ho pejsek kousne. Nekousne, on je hodný. To musím opravdu každému pejskaři vysvětlovat, že nechci dítě učit hladit si každého psa, který jde kolem??? Že jednou půjde takový, který nemá rád, když ho někdo hladí......

Taky mi vadí, když má někdo cizí potřebu mě poučovat. Zřejmě mají pocit, že bych bez těch jejich perel nemohla být úplný člověk. Třeba jako ta paní, která mi dlouze vysvětlovala, že pod černým slunečníkem na kočárku mu bude horko. Když foukal vítr. Prostě udělat se hluchá a odjet. Protože srážka s lidskou blbostí je nebezpečná