Moje zkušenost

Já začala s malou znakovat asi před 2 měsíci (bylo jí 14m), protože začala mít podstatně větší potřebu se vyjadřovat a mluvit se jí zatím nechtělo, tehdy neřekla jedno jediné slovo.
Nesouhlasím s tím, že znakující děti by měly mluvit dříve nebo lépe, tohle je myslím čistě individuální, ale k rozvoji to jistě pomáhá. Taky na malou neustále mluvím, stále jí zpívám, je hodně mezi lidmi, jak s rodinou, tak v MC, ale teprve nedávno začala říkat ham, brm a bába. Věřím tomu, že v tomhle má každé dítě svoji rychlost vývoje.
Naším prvním znakem bylo "jíst". Dnes už říká ham a tento znak téměř opustila. Myslím, že spousta znaků je přirozených a člověk to nebere jako znakování, na druhou stranu by ale alespoň mě spousta znaků vůbec nenapadla, kdybych se o to nezačala zajímat. Vy, kdo jste tak proti tomu, jak vám prcek sdělí, že chce "mlíčko", jak vám řekne, že venku "slyší letadlo a vrtulník", že právě projel "vlak", že na krabici od hraček je "medvídek, slon a kytička", jak budete vědět, že si chce malovat ("psát"? Teď si Anička sama prohlíží svou nejoblíbenější knížku, ukazuje si na obrázky a "komentuje" je - myší "miminko" v kočárku má "dudu", ježeček "papá", "zajíček spinká" a kouká na něj sova ("ptáček", krteček se zajíčkem "utíkají" přes potok, kde jsou "rybičky" a přitom na ně kouká "čáp". Když jsem ji to viděla dělat poprvé, začala jsem věřit tomu, že ač jsme začaly znakovat pozdě, stále to má smysl. Tohle jsou podle mě věci, které dítě samo nezačne dělat a myslím, že většina neznakujících rodičů tolik znaků přirozeně nepoužívá. Jasně že "prosím", "vem", "tam", "velký" a podobně děláme všichni, ale proč toho nedělat víc a nenaučit to své dítě? Opravdu to stojí za tu radost v jeho očích, když vám může sdělit večer cestou domů, že támhle svítí "měsíček", kolem něj zrovna "letí letadlo" a teď se nám do domě rozsvítilo "světlo".