MILÁ ŽLABABO,

taky jsem měla chvíle, kdy jsem si přála zápal plic, abych mohla ležet a nemusela kolem nikoho lítat. děti mám rok a 3/4 od sebe, naštěstí zdravé, teď jsou malému skoro tři a půl a spokojeně chodí do školky a mně se moc ulevilo. ale občas mi není jasné, jak jsem s nimi ten rok a půl doma přežila. děsně ti držím palce! malá ukázka z emailu, který jsem psala kamarádce, když lucii bylo 6 týdnů a jakubovi bez měsíce dva roky: "Dětičky mě nechaly spát až do půl
deváté, zato pak bylo veselo - Jakub volal "okakaný! okakaný!", Lucie řvala
"lééééééééééé! léééééééé!" a já jsem si huhlala "k***a to ´ste se snad
domluvili!". Tak jsem vysprintovala na záchod (nevyvenčená jsem mnohem
vzteklejší, tak to řeším přednostně), pak jsem řvoucího kojence vložila do
babyvaku, kde okamžitě ztichl, doběhla jsem do kuchyně připravit Jakoubkovi
ranní mléko, a odebrala jsem se tryskem zpátky řešit povykující okakané batole.
Jakuba jsem i s nemluvnětem na krku vytáhla z postýlky - jak se chodidly dotkl
země, začal prchat po pokoji a pod pyžámkem se mu rýsovala volně visící plena,
předzvěst něčeho příšerného v barvě hnědé. Po kratším dostihu jsem ho ulovila, a
že ho půjdu umýt z okakání a přebalit, což ovšem nešlo s malou ve vaku. Položila
jsem tedy pytel s kojencem, který okamžitě začal řvát (kojenec, ne pytel).
Chytila jsem Jakuba, který - pro změnu - okamžitě začal řvát a dožadoval se
ranního mléka, odnesla ho do koupelny, našla pod zcela pročůraným pyžamem zcela
pročůranou utrženou plenu, naštěstí nic horšího, odnesla jsem ho do pokoje na
nočník, umlčela ho lahví s ranním mlékem, vylovila z pytle hladovou Lucii a jala
se ji kojit (nečesaná nemytá v dlouhé bavlněné noční košili od asiatů za 80 kč,
která by mi při delším nošení zaručila, že mi třetí dítě opravdu nehrozí) - v
tomto požehnaném okamžiku vešla má drahá tchýně a diagnostikovala zcela
prochcanou postel. Ona je ovšem dáma a řekla to slušně. "