Kdyby se dalo...

Mám tři kluky, jsou bezvadní a hodně od sebe věkově.V roce 1996 se narodil prostředníVojta a skončil na dětské JIPce na pět dní,byla jsem z toho vykulená, protože jsem celé těhottenství neměla problémy, až porod byl císařem a chlapeček potřeboval pomoc.Jakmile jsem se dala trochu dohormady, ptala jsem se doktora, jestli se dá zjistit, zda netrpí DMO?Nevím, jak se dá poznat tato nemoc dnes,ale tehdy všichni říkali, ukáže čas.A ukázal, Vojta roste jako z vody,má jisté projevy, které nejsou někdy slučitelné s okolím, hlavně chování, ale máme ho odmalička rádi a budeme ho míti stále rádi.Hodně spal, když byl maličký,musela jsem ho budit na kojení,a v létě jsem ho vůbec nebalila do plen, dala jsem mu podložku a ten vyváděl.Nožkama, ručkama pohyboval.Musela jsem hodně prát a vyměňovat pleny pod ním, ale metoda se osvědčila a volnost byla bezvadná.Dlouho mu trvalo než si sedl, než se zvedl, ale v devíti měsících stihl vše jaksi naráz.Jeden den si sedl, večer vstal a druhý den začal chodit kolem nábytku.Byla jsem šťastná jak blecha.Proto, když se narodil třetí syn po devíti letech,nechala jsem vše osudu.Porod v pohodě, malý v pohodě a dodnes je v pohodě.Budou mu tři roky a oproti prostředímu synovi jen dřív mluví.
Mám tři děti a každé je jiné.Prostřední je sice problém pro odborníky,ale cožpak je vše patrné na první pohled?Až ve dvanácti letech mu diagnostikovalo poruchu grafomotoriky, protože nestíhal psát zápisky.Píše navíc levou rukou.Dostal papír, který jsem dala ve škole kvůli úlevám, ale neřeším to.Snažíme se cvičit rychlost psaní a závodíme spolu každý den, kdo napíše rychleji dlouhé slovo.Občas ho nechám vyhrát,aby měl radost.A radost ta je pro něho důležitá, možná nemá všech pět pohromadě jak říká moje mamka,ale má velké srdíčko a smysl pro humor a to je důležité do života.
A nějaké tabulky někdy vše nevyřeší.Chtěla bych vidět jediné dítě, které vše splňuje!!!