Re: žijeme uprostřed přírody

Já bydlela do 18 let na vesnici v posledním zapadákově a idilka to rozhodně nebyla.Spíš dřina ,dřina a zase dřina.V zimě všechno zapadlý sněhem nejel jedinej autobus,všechno se prohazovalo lopatou.Do školy 7km pěšky na střední pak 30 km autobusem a opět 7km pěšky.Pokud jsme se zdržela tak jsem riskovala cestu přes les potmě.Měli jsme hospodářství,takže dovolenou s rodičema neznám.Rodiče si brali dovolenou v létě na seno,všechno se sekalo ručně.Vstávalo se v pět ráno a dřelo a dřelo.Žádný kroužky to bylo pro rodiče jen flákání,zvát si kamarády neexistovalo.To hned ječeli že "vytloukání po baráku" nesnesou. Nenáviděla jsem to tam,záviděla jsem děckám ve městě kino,kroužky,diskotéky.Vadila mi jedna přeplněná místnost kde spalo pět lidí,děcko,dopělí,staří rodiče a ještě psiska.V zimě se topilo jen tam,jinde byla strašná zima.Na koupání se voda ohřívala.
Prostě jako idilka mi to nepřišlo.Asi i proto že já si tohle nezvolila a jako děcko mě to z duše nebavilo.
Nicméně počítám,že za pár let až vyrostou děti s etam zpátky přestěhuju,budu mít hospodářství,ale s malýma děckama ani náhodou.