Z Prahy na vesnici

Ahoj!Ještě jsem nikdy nepřispívala dodiskuse na Rodině, ale ráda ji čtu. Ráda bych se podělila s našimi zkušenostmi. Stěhovali jsme se na vesnici ne z idealismu, ale kvůli zdraví dětí (chronické bronchitidy s náběhem na astma). Přestěhování jsme pečlivě plánovali, takže dostupnost škol a zdravotní péče byla na prvním místě, dále dopravní dostupnost do Prahy (dálnice, vlak). A samozřejmě zdravé prostředí. Nakonec se nám podařilo nalézt bydlení v malé vesnici (ca 600 obyv.) blízko Brdských lesů. Stěhovali jsme se do našeho domečku na začátku první třídy. Děti si vybraly školu s vlastním bazénem, byly z toho nadšené a my taky. Do školy jsme je ráno vozily nebo jezdily autobusem v 7,30 a před 8. byly ve škole. Dojíždíme do práce do Prahy. Odpoledne jsme je vyzvedávali v družině a později jezdily samy domů, pokud neměly nějaké kroužky (hlavně hudebka). Později chodily pěšky, takže se jejich možnosti zvětšily, protože nebyly tak závislé na autobusech, které přeci jenom nejezdí tak často jako v Praze. Po páté třídě přestoupily na 8 leté gymnázium, které je ve stejném městě, jen o ulici dál. Jsou tam spokojené. Ve škole mají dost možností ke sportu, i když nejsou zrovna sportovně nadané. Ale chodí na aikido, občas na lezeckou stěnu. Chodí dost pěšky, protože je nebaví čekat třeba půlhodiny na bus, když jsou doma pěšky za dvacet minut. Milují koně, tak chodí do nedalekého ranče ošetřovat koně a jezdit na nich. Kultura také dostupná byla (kino, koncerty klasické hudby na zámku apod.), občas jsme zajeli do Prahy na operu nebo balet. Bála jsem se, že až budou v pubertě, že nám třeba vyčtou, že jsme se odstěhovali z Prahy do takové "díry". Ale když jsme se občas o tom bavily, tak mě vždycky uklidnily, že jsou tady spokojené, protože mají blízko své milované koně a užily si tolik prostoru ke hrám (na zahradě, u rybníka za vsí, v polích atd.), jako nikdy ve městě. Pravda, je trochu problém s dopravou, protože jejich aktivity často končí po odjezdu posledního autobusu k nám do vsi. Ale město není daleko, takže dojdou pěšky za světla, pouze později večer pro ně radši zajedeme. Abychom jim dopřáli také trochu "světa" a vylepšily si jazykové schopnosti (protože výběr výuky jazyků zase tak velký není), nechali jsme se od nich umluvit k hoštění zahraniční studentky. Hostili jsme studentku z Japonska (1 rok, výborná), protože jedna z dcer se zrovna "zbláznila" do japonštiny(dojíždí každou druhou sobotu na dálkové kursy do Prahy), další rok studentku z USA (necelý půlrok, spíše špatná zkušenost).
Holky se obstojně rozmluvily anglicky. Byla to velká zkušenost pro nás i pro děvčata. Děvčata na oplátku byla pozvána rodinou Kaori do Japonska, kam nakonec jedna z nich odjela na celý měsíc. Druhá z dcer si dopisuje se zahraničními vrstevníky, takže k nám na léto pozvala svou penfriend z Francie. Takže i "svět" k nám nakukuje přes naše děti , které pro ně připravují výlety do okolních lesů, na Karlštejn a Křivoklát, i do té Prahy.
Takže takhle se to podařilo vyřešit nám. Přeji dobrou noc.