Taky mám zkušenost

Jó přesně vím o čem mluvíš.Kluci jsou každou chvíli někde nabouraní.Snad nejvážnější úrazy byly ve 14měs.U Filipa.Vypadl manželovi s postýlky a ve 2letech u Vojtíka,nepoučitelný a nepozorný strejda nechal jen tak válet sekerku.A tak přišel Vojtík o poslední článek malíčku.Díky šikovnému panu doktorovi ho má zpět a bez viditelných následků.Kluci pomáhali tátovi se dřevem.Jen se ohnul pro další polínko.
V obouch případech jsme naštěstí narazili na chápavé lékaře,kteří vědí,že rodiče nemohou mít oči všude a potřebují si třeba odskočit na záchod,nebo udělat i něco jiného.
A jak se sociálka doví o dětských úrazech?Jednoduše."Horlivým"zdrav.personálem.Výstižněji řečeno udavači,kteří nemají páru o tom jak to v jednotlivých rodinách vlastně chodí.A dnes je móda týraných dětí.Nechci tím zlehčovat týrání dětí,ale někdy se to s podezříváním na týrání rádo přehání.