trošku mě to mrzí

Váš příběh mě samozřejmě mrzí, stejně jako mě mrzí některé názory na sociální pracovnice. Já sama jsem v tomto oboru pracovala do mateřské dovolené a musím říct, že docela zvažuju, že se k této profesi už nevrátím. Já nevím, ale málokdo si v dnešní době uvědomuje, jak psychicky náročná je, a zvlášť pro ženy, které již mají děti, pro které by se rozdaly. Nepůsobí na mě dobře ani neustálé výhrůžky, kdy se potom opravdu bojím jít domů a ani to, že se ke mě okolí chová hůř než k malomocné... (pár známých se dokonce se mnou přestalo i bavit, asi ze mě měly strach (( )
Bohužel v dnešní době nejsme vůbec prezentovány jako lidé, kteří chtějí pomoci, ale jako ti, kdo si ve své pracovní době chodí vybírat děti, které umístí do ústavu, a nebo kteří otravují... Já jsem se sama snažila vždy hlavně pomáhat, jenomže ono to nejde vždycky, ale věřte mi, že obličejíčky těch dětí, u kterých jsem musela dát návrh na ústavní výchovu (o ní vždycky rozhoduje soud!!) budu mít před očima do smrti!
Ale souhlasím, že z daného případu šlo spíše o zastašování, a to není fér k žádné straně!