hlavu vzhuru

ahoj,je to krasne,mam nejednu slzu v oku a vim proc.Ten vas pribeh se me citove hodne dotyka.S manzelem se zname od detstvi a troufam si rict,ze k sobe patrime.Pro dite jsme se rozhodli pred peti lety a ja hned otehotnela.Mela jsem velikou radost,ale me tehotenstvi nebylo bez problemu.ve 22tt nam bylo zdeleno,ze maly ma rozstep rtu a pravdepodobne i patra.nasledoval odber plodove vody,geneticka vysetreni atd.a rozhodovani,zda si dite ponechat.me komplikace spocivali take v tom,ze hrozilo,ze uz zadne jine deti mit nemohu.a tedy nejen proto jsem potrat nepripustila.do konce sveho zivota nezapomenu svemu muzi,jak stal za mnou a jak me moc pomahal a drzel nad vodou.tim vic si toho vazim,protoze se nasla spousta lidi,kteri rozhodnuti ponechat si dite s vvv odsoudili a klepali si na celo a take ti kteri kriceli to nesmi prijit na svet.dnes vim jak spravne bylo nase rozhodnuti.maly se sice narodil uz ve 34tt,ale "pouze s rozstepem rtu".ano nebylo to jednoduche,ale mame zdrave velmi sebevedome dite s mirnou kosmetickou vadou ve forme jizvy pod nosem,ktere si nezainteresovany clovek ani nevsimne.dnes jsou mu 4 roky a byl podle psychologickych testu shledan mimoradne intelektove nadanym s IQ nad 140.myslete si vsichni (v dobrem slova smyslu) co chcete,ale ja jsem na neho pysna.
vsem at uz mate jakekoli starosti,vzkazuji hlavu vzhuru,nic neni tak cerne!!!!!!!!!!!!!!