Re: hlavu vzhuru

Byla jsem na amniocentéze, protože mi vyšly špatně testy krve v 16. týdnu. Tedy byla jsem k ní donucena gynekologovo větou, ať tedy na ní nechodím, jestli mi nevadí, že možná v sobě nosím debilní!!!!!!! dítě. Zprvu jsem jí totiž odmítala a chtěla jsem odběr krve opakovat. Nikomu nepřeju zažít to, co jsem zažila za psychický utrpení za tu dobu, co jsem čekala na zákrok a později na výsledky. samozřejmně jsem si kladla otázku, co bych dělala, kdyby to nedopadlo dobře. Fakt dodnes nevím, tohle asi člověk dopředu nedokáže říct. Rozhodně kdyby šlo o roštěp v obličeji, tak to za důvod k potratu nepovažuju, znám několik lidí s rozštěpem, dokonce sestřenice holčička má nejtěžší postižení tohoto druhu a vím, že po několika letech běhání po doktorech, operacích, logopediích, tak ve finále tj. v dospělosti často není nic poznat, lidé jsou to inteligentní, šikovný a prostě úplně stejní jako ostatní co se polnohodnotného života týká. V současné době pracuju u dětí ve zvláštní škole, kde je i holčička s Downovým syndromem a lehčí autista a ten osobní kontakt změnil můj dřívější názor, že život s takovým dítětem je jen trápení - není to pravda, ty děti jsou šťastný, svou lásku dávají najevo daleko víc než ty zdravý, nestydí se projevit, jsou vděčný za každou pochvalu....