Re: Stává se to...

Asi tu budu za macechu,ale ja bydlela jen 20min. od nemocnice a presto jsem netravila u syna vice casu nez hodinu denne.Chodila jsem sice 2x,ale na chvili,jednak jsem take pravidelne odsavala,pak ten vzduch se take nedal moc dlouho dychat a hlavne jsem na to nemela.Nejak si nedovedu predstavit,ze bych tam travila vice casu,tech par minut tam bylo vzdycky tak strasnych,ze jeste nekolik hodin po odchodu jsem pres slzy nevidela na cestu. Maly prestaval dychat kazdych par minut,nebo se mu zpomalil krevni obeh a zastavovalo srdciko,kdyz pak musely sestry zasahovat,casto to odrovnalo i manzela.Vsichni mi stale opakovali,jak musim byt v pohode,ze to maly vyciti a ja byla vsechno,jen ne v pohode. Cim vic na me tlacili,tim to bylo horsi.Mela jsem pak vycitky,ze jsem spatna mama...
Ale musim pripustit,ze kdybych u nej mohla byt,tak bych si na to mozna driv zvykla a kdybych ho mohla prebalovat nebo neco,asi bych se tak nebala.
Kazdopadne JIPka na Obilnaku byla bez vyhrad, personal a jejich chovani k rodicum nam moc pomohlo!