A jaké je tedy řešení vztahů?

Zrovna včera byla rvačka o počítač. Starší upravoval webové stránky třídy, přitom to řešil on-line se spolužáky. Tedy z mého hlediska užitečná činnost. Ale měl počítač delší dobu než mladší. Když starší na chvilku odběhl. mladší mu tam vlezl a hrál si tam on-line naprosto stupidní panáčkovou hru, prostě jen proto, aby ho tam nepustil, byla to evidentní schválnost, chtěl provokovat. Tvrdil, že teď má na počítač nárok zase on. Tak co teď? Zasáhnout? Hrozilo, že starší vypění a bude situaci řešit násilně. S tím mladší počítal, protože to by pak byl starší potrestán. Prostě na sebe strašně ječeli, malej se při tom ale docela bavil.
To jsou chvíle, kdy jsem naprosto zoufalá a jenom doufám, že z toho rychle vyrostou. :-( Má taková situace vůbec nějaké "správné" řešení?
PS: Vyhodila jsem mladšího od počítače s tím, že starší má hodinu, aby si to dodělal a pak počítač uvolnil. Mladší vypěnil a vypustil z úst sprostou nadávku (je mu 12 let a občas mluví jak dlaždič), takže dostal facku (moje chyba, ale "píčo" mi fakt řikat nebude). Mladší se rozbrečel a starší mi oznámil, že ať se do nich už nepletu, že si to vyřídí sami. Takže totální rodičovské selhání.
Přitom jsou to naprosto skvělí kluci, výborně se učí, jsou se mnou rádi a dobrovolně, pomáhají mi se vším, prostě si nemůžu na ně ani trochu stěžovat. Jenom občas jsou situace, kdy mám dojem, že mi ty děti někdo vyměnil.