Re: A jaké je tedy řešení vztahů?
Z vlastní praxe: vždy preferuju děti spolu. Mně to moc pomohlo na kolejích (žádný problém, když se někdo v noci učí, dřív vstává, rožne lampičku, není absolutní ticho atd. - to se moc hodí taky do partnerskýho vztahu), na táborech, na čundrech, na cestách, prostě naprostá výhoda.
Mám ségru s větším rozdílem, musely jsme na sebe brát dost ohled, nepřipadalo mi to (jsem starší) vždycky fér, ale pak jsem byla naprosto pohodová spolubydlící, protože sem se nad nikým a ničím nerozčilovala (vyjma špíny). Máme pak ještě nevlastního bráchu, ten když jsem odjížděla, se okamžitě stěhoval k ségře do pokoje, když je "tam teď volno." Přece nebude spát sám někde na vejstrkově, když může spát v pokoji se ségrou. Ségře to dělalo dobře. Dětem prospívá, když jsou spolu, vytvoří si vztah. Jinak si každá vytvoří svůj svět u svého vlastního počítače a život jim trochu uteče.
Jestli problém není právě v tom, že mají všechno. Bývá lepší do života něco nemít.
A pak ta pravidla, jak se ptáte níže: prvně se domluvte vy dva dospělci s ohledem na děti a jejich povahy, a pak jim společně vy dva společně ta pravidla oznamte. A tak to prostě bude. S tím, že výjimku můžete případně udělat na základě žádosti (jasně že ústní :)), ale také že není vaší povinností jim vyhovět. Ale že to uvážíte. Pak už "je" musíte s partnerem hrát vždycky stejně a vždycky fair. Jak jeden začně protěžovat svoje dítě, je to v pr...
Prostě nastala změna a změna s sebou nese změnu systému, a ten systém odteďka vypadá takto.
Jestli na to mají už zralost, můžete jim dát možnost nebo prostor (ne třeba hned ale týden dva), k vyjádření návrhů na zlepšení toho, co jste řekli vy dva. Hodně zdaru
Odpovědět