ještě o smyslu manželského slibu

K tomu všemu co už tady bylo o manželství/partnerství napsáno bych chtěl dodat ještě toto:
Idea manželství, manželského obřadu v Evropě vychází z katolické svátosti manželství. Nějakou podobu manželství mají snad všechny světové kultury, ale já jen chtěl něco napsat o tom, jaký je vlastně ten původní význam a podstata manželského slibu pro nás tady. Napřed co to není: není to magický obřad, který by měl lidem zajistit štěstí až do smrti.
Je to něco jako veřejné vyhlášení a slib před lidmi a před Bohem, že toto chceme učinit - odevzdávám se Ti, přijímám Tě za manžela/manželku, slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

Je to slibováno s vědomím že Bůh chtěl, aby právě tak lidé spolu v rodině žili. Ta vnější obřadnost, lidé kolem a prstýnky jsou tam pro nás, Bůh by se bez toho klidně obešel. Důležité je to, co slibujeme. Pak můžeme počítat s tím, že nám Bůh bude v našem vztahu pomáhat. Jenže nám to nezaručuje že naše manželství bude úspěšné tak nějak automaticky. Fungující vztah musíme pořád budovat. Pokud se na to vykašlem, Bůh nám nebude mít s čím pomáhat. Na druhou stranu, jestli budem odhodlaní ten slib pořád, z momentu na moment naplňovat, tak pomáhat bude. Souvisí to s principem svobody - Bůh pomáhá, jen když to po něm opravdu chceš.
A pomáhat je s čím, protože my se na to minimálně občas vykašlem, a to i když jsme na tom osobnostně dobře. A to většinou nejsme - v téhle neurotické civilizaci. Zkuste si říct manželský slib slovo po slově a představit si co to může za určitých situací znamenat. Když někdo z manželů těžce onemocní. Když je někdo z nich závislý. Když přijde krize nebo válka. Když je někdo z nich nevěrný. Když jeden z manželů získá naprosto jiné názory a hodnoty.
Vyslechl jsem tak dramatické a silné příběhy manželství, že by jim většina lidí snad ani neuvěřila. Jsou to samozřejmě věci soukromé a intimní, šířit je tady nebudu. Jen jsem chtěl říct, že vědomě žitým, před Bohem učiněným manželským slibem se mohou lidé v životě dostat někam kde se dějí mystické a zázračné věci. Zažil jsem to. Pokud ale kolem sebe znáte jen klasické vztahy s napořád pro jistotu pootevřenými zadními vrátky, asi pro vás tento odstavec nebude moc pochopitelný.
Pro katolíky dodávám že vzhledem k umístění debaty nepoužívám výrazy typu "svátost" a snažím se to obkecat kolem dokola. Pro ostatní dodávám že nechci odsuzovat jakýkoliv způsob vztahu, jen naznačit že cesta třeba vede ještě někam dál (ne nutně katolická cesta - sám katolík nejsem :o) a že to není jen o tom "mít svatbu v kostele". Díky přátelům katolíkům se nám dostalo požehnání tohoto pohledu na věc :o) A pokud má někdo dojem, že se jen snažím lidi lanařit pro náboženství a svatby, tak dodávám, že poctiví katoličtí "sezdávači" od svatby v kostele odrazují, pokud nemají dojem že dotyční opravdu ví, do čeho jdou. Ale protože život není jednoduchý, dodávám že my když jsme se brali tak jsme to nevěděli.