Re: na co papír

My jsme spolu 12 let,vychováváme skoro 4 letého syna,nejsme manželé,funguje nám to.Já byh se i vdala,ale přítel nechce(nevim čeho se bojí po 12 letech).Já se vdávat nechtěla,nebylo to pro mě nikdy důležitý.Až poslední rok nad tím nějak víc přemýšlím,nevadí mi,že se jmenuju jinak,syn se jmenuje jinak...ve školce mi stejně říkají jeho příjmenímtakovýhle maličkosti jdou mimo mě.Co jsem si přečetla tuhle diskuzi,tak nad svatbou ještě víc přemýšlím,jak píšete,kdyby se příteli něco stalo,nemám nárok na nic,ani na informace o jeho zdrav.stavu?to je přece blbost!pracuju jako sestra,tak vím jak to chodí,je to otec mého dítěte a nárok na informace mám,horší by to bylo asi s dědictvím,ale stejně si myslím,že jako družka nároky mám,a i kdyby ne,tak sdědí všechno náš syn...(jen mě napadlo-kdo sdědí ty dluhy???taky náš syn???)ale tak nějak mi to začlo vrtat hlavou a kdyby přítel změnil názor,tak do těch vdavek jdu.Byla jsem x krát za svědka a asi jsem se těch svateb nějak nabažila a necítila jsem potřebu mít svatbu vlastní.Tak nějak ale v hloubi duše se bojim,co když se po svatbě něco změní???Byla jsem na svatbě 9 kamarádkám,jen třem to vydrželo....podle mě svatba smysl má,když se ti dva dobře znají,vědí co od sebe můžou čekat a vědí do čeho jdou,nějaký unáhlený svatby po roce neuznávám,taky to většinou nevydrží.No nic,tak jsem se tu vykecalaMějte se hezky,ahoj