Re: No jo, ale...

Paní Radko, na stranu druhou moje mamka je už skoro dvacet let vdova, takže opravdu šetří spíš na běžné výdaje typu rozbitý kotel k topení, natření oken, nový kabát na zimu apod. Druzí rodiče jsou aktivní, mají chaloupku, aspoň částečně cestují. Obě rodiny rodičů nám něco daly jako věno, což se velmi hodilo jako příspěvek jak na byt, tak na nějaké vybavení. Ovšem chápu manželovy rodiče - život přece v šedesáti nekončí, já si taky neumím představit, že bych si jednoho krásného dne řekla "tak, teď už nic nepotřebuju", sedla si k televizi a už nic nechtěla, ani prožít, ani si koupit pro radost. Těžiště jejich podpory leží trochu jinde - můžeme k nim jezdit na chaloupku na prázdniny, babička bere našeho synka na různé výlety s sebou, pohlídá, dojde pro něj do školy atd. A syn na ní visí - babička fakt dokáže naslouchat dětským přáním a dokáže se vžít do jeho snů. Nadto našli společnou řeč - oba rodiče bývalí nádražáci a synek miluje mašinky. (Druhá babička se synkovi věnuje pochopitelně taky, čímž nám taky ohromně pomáhá.)